Horoskopy › VěštěníSpiritismus – komunikace s dušemi zemřelých nebo podvod?

Spiritismus – komunikace s dušemi zemřelých nebo podvod?

Médium v přímém přenosu

Pro závěrečnou část mého článku „Podvodné věštění“ jsem zvolil rozbor záznamu jedné spiritistické seance. Přesněji vzato jde o volnou adaptaci rozhlasového vysílání, kde médium Beata komunikuje s duchy zemřelých, tedy bližních těch, kteří se do živého vysílání rádia dovolají a o takové spojení s mrtvými Beatu požádají.

Jako profesionální iluzionistku (tedy osobu, která se snaží vyvolat dojem, že s mrtvými skutečně komunikuje, aniž by ovšem přinesla jakýkoli hodnověrný důkaz této schopnosti) ji označil ve svém textu profesor Denis Dutton.

Komentovaný přepis rozhovoru

Talent

Beata podle všeho skutečně nikdy neměla žádné informace o skutečném životě zemřelých. Přesto dokázala podle hlasu dobře odhadnout typ člověka a jeho životní situaci. I když její nadpřirozené schopnosti byly falešné, byla přesto mistryní narážek a obecných odkazů. Lze říci, že byla v této oblasti talentovaná. Podobně jako člověk hudebně nadaný může dobře improvizovat třeba na klavír, Beata uměla během okamžiku vymyslet situace a vzpomínky, které se daly dobře napasovat na život té které osoby. A pokud se setkala s úspěchem, byla schopna vágní obrazy transformovat do významných symbolů. Např.: „Váš tatínek se zajímal hodně o sport, že? … Ano, ukazuje mi sadu startovních bloků … a říká mi, že udělal v životě několik chybných startů.“

Zásadním klíčem bylo vždy univerzální využití jakéhokoli symbolu a hra s ním. Třeba pokud zmínila „kufr“, byl to přirozeně odkaz na to, že dotyčný asi někam hodně cestoval. Pokud by se nesetkala s úspěchem, mohlo to být snadno znamení, že ona osoba s kufrem měla pouze touhu cestovat, ale nebylo jí to dopřáno. A pokud by ani to nevyšlo, byla vždy možnost, že by kufr, který má tento člověk u sebe, prostě nepatří právě jemu (kufr pak značí návštěvu někoho jiného).

Důsledky

Beata se řídila pravidlem, že klientům říkala jen to, co chtěli sami slyšet. Mrtví byli podle jejího popisu velmi šťastní a necítili již žádnou bolest. Užívali si přítomnost ostatních zesnulých přátel a příbuzných. To vše je relativně nevinné a neškodné. I když se prokazovala schopnostmi, které nebyla schopna hodnověrně dokázat, je nutno přiznat Beatě zásluhu, že poskytovala skutečnou pomoc a úlevu truchlícím pozůstalým.

Je ale třeba si položit otázku, jak jsou podobné praktiky využívány mezi ostatními věštci. Bohužel existuje spousta podvodníků, kteří svůj talent skutečně zneužívají k vědomému klamání klientů a dopouští se tak úmyslně podvodu. Existuje ovšem rovněž celá řada věštců, kteří využívají praktiky popsané na příkladu Beaty a kouzelníka Larsena (předchozí článek) zcela nevědomě a intuitivně. Když vidí dobré výsledky, které jejich technika přináší, utvrzuje to v nich přesvědčení, že je to správná cesta.

Neexistuje samozřejmě žádný jednoduchý způsob, jak prověřit něčí úmysly, zda jsou falešné nebo upřímné. Zhodnotit lze pouze výsledky, tedy jestli ten který astrolog nebo kartářka pomáhá nalézt klientům úlevu a lepší orientaci v životě a v problémech. Nevím, jestli se někdo Beaty zeptal třeba „Kam babička schovala tu truhlu se šperky?“ nebo „Jaké heslo měl dědeček na vkladní knížce?“ (což by v případě správné odpovědi byl jeden ze skutečných a velmi zásadních důkazů jejího kontaktu se světem zesnulých). Možná by místo odpovědi náhle ztratila kontakt, než by mrtvý příbuzný stačil odpovědět. Nebo by spíše zesnulý vysvětlil pozůstalým, že nalezení truhly se šperky by nepřineslo rodině štěstí, ale pouze hádky o majetek, takže raději nic neprozradí.

Přeji tedy všem, kteří chtějí využívat věšteckých služeb, aby měli šťastnou ruku a narazili při výběru jen na poctivé kartářky nebo astrology.